¨¨¨ O mně....

Narodila jsem se v r.1969 a dětství jsem prožila v Praze na Starém Měsrě. 

Kreslila a malovala jsem pořád, mamka mi nosila z práce bloky a tužky a to byly ty nejlepší dárky. To byl ode mne pokoj.

Navštěvovala jsem lidovku výtvarnou výchovu a pak jsem také chodila na klavír...

Po ZŠ jsem udělala přijímací zkoušky na SUPŠ obor scénografie. Tenkrát jsem si ten obor nevybrala, prostě jinde nebylo místo a počítala jsem, že potom přestoupím na malbu. Ale scénografie mě natolik okouzlila, že jsem u ní zůstala. Bohužel zkoušky na DAMU, kde se tento obor vyučoval, jsem napoprvé neudělala a další rok už jsem byla v pracovním procesu a už se mi nechtělo. I když práce, kterou jsem dělala, nebyla až tak můj sen.

Pracovala jsem ve Filmovém podniku, navrhovala jsem a realizovala markýzy nad kina. Tenkrát se ještě malovaly velké poutače, to je dnes už historie.

Další mojí prací byla asistentka v České televizi. To bylo také fajn, ale strašně málo placené, tak jsem chodila po večerech uklízet. Těsně před rokem 1989 jsem dostala povolení k prodeji na Karlově mostu a Vánočních trzích.

Tehdy jsem se v prodeji střídala s mým bývalým manželem, často stál na mostě on a já jsem doma malovala.

Práce i peněz jsme měli dostatek, nám to stačilo, ale celoroční prodej venku byl náročný.

V roce 1995 jsme otevřeli první galerii na Starém Městě, byla v Jakubské ulici a jmenovala se Modrá... moje oblíbená barva! Tam jsem prodávala obrazy své a svých kamarádů. Za 7 let jsme otevřeli druhou galerii U zrzavýho kocoura v 

Palackého ulici. Tehdy už jsem nemohla prodávat sama, v galerii byla maminka, kamarádky a já doma malovala.

Měla jsem pětiletou dceru Marii, se kterou jsme doma tvořily. 

Časem jsme Modrou galerii opustili a otevřeli na Smíchově Galerii U anděla Na bělidle. A tu jsme měli až do roku 2010. Tam moje kariéra "galeristky" končí, byla to už velmi náročná práce, mimo pravidelných výstav hromady papírů, účetnictví, 360 výtvarníků, kteří u nás vystavovali. Narodil se mi syn Tonda a já jsem měla ve 40-ti úplně jiné starosti. A vlastně jsem se zpět k malování vrátila intenzivně až posledního půl roku. A asi mi tahle nucená pauza udělala dobře. Dnes mám mnohem větší radost z práce, připadám si uvolněnější a odvážnější. Netlačí mě čas.

V době, kdy jsem se starala o děti, jsem se hodně věnovala litografiím. Tisklo se litografické dílně, měla jsem klid na práci a tři dny jsem nebyla maminka ale výtvarník. To člověka trochu nabilo!

Ilustrovala jsem pár dětských knih, navrhla desítky novoročních a vánočních přání, pracovala pro časopis Vlasta jako dvorní výtvarnice.

Dnes žiju střídavě v Praze a nedaleko Prahy, mám dvě děti, Marii a Toníka, dva psy, nespočet koček a pár koní.

Mimo klasického malování mě baví spousta jiných výtvarných činností, když mohu něco vytvářet, jsem spokojená.

Ten proces je opojný....